Letošní Jeden svět Olomouc konečně naživo. Festivalové dny zahájeny!

Ačkoliv filmový program pro návštěvníky oficiálně zahajoval snímek Ahoj Robote až ve 14 hodin, přicházím na Konvikt s několika hodinovým předstihem, abych pomohla organizátorkám a organizátorům dochystat poslední drobnosti. Rychle se ukazuje, že pomocníků není nikdy dost a o práci skutečně není nouze. Čas neúprosně běží a rázem už nastává chvíle, kdy můžeme na Parkánu osobně přivítat první příchozí návštěvníky letošního festivalu. Slova se na úvod ujímají hlavní koordinátorky festivalu Barbora Kurdzielová a Kateřina Maršíková, které krátce představují program na následující dva dny a děkují všem, kteří se na festivalu jakýmkoliv způsobem podíleli. Proslov doplnil i prorektor Univerzity Palackého, která je dlouhodobě jedním z hlavních partnerů festivalu.

Hudební program na sebe nenechá dlouho čekat a mikrofonu se ujímá první kapela dnešního dne, skupina WXP, který se snaží rozproudit atmosféru. Jako na dobrovolníka na mě na úvod padlo místo na pokladně u vstupu do Parkánových zahrad, takže mám perfektní přehled o situaci dole i nahoře na nádvoří. Mezi návštěvníky nechybí ani zástupci médií jako Český rozhlas nebo Dobré zprávy, s jejichž studentským redaktorem prohodím i pár slov. Zahrada se začíná zatím jen zhleka plnit, přesto je vidět, že si lidé dlouho odpíraný kulturní program užívají.

Přemísťuji se na své první promítaní do filmového sálu, kde právě začíná na dva Oscary nominovaný makedonský snímek Honeyland - Země medu. Film ukazuje náročný život makedonské chovatelky včel, která se musí potýkat nejen s velkou chudobou, ale i profesní konkurencí, jíž ztělesňují noví sousedé.

V sále setrvávám i nadále, stejně jako z ostatních filmovách diváků se však ze mě zhruba na padasát minut stává posluchač. Audiodokument Afrika mi změnila DNA mi stejně jako autorovi díla boří předsudky nejen o Zambii, ale i o Africe jako celku. Mé překvapení z netradičního pohledu na africký kontinent ještě více umocňuje následná debata s tvůrci Jiřím Paszem a Evou Lamelovou, se kterými máme možnost se spojit prostřednictvím platformy Zoom na dálku. ,,Největší úskalí celého nahrávání byly kupodivu baterky. Ačkoliv jsem měl nakoupenou slušnou zásobu z Česka, baterky v nahrávacím zařízení se vybíjely tryskovou rychlostí. Ty zakoupené v Zambii na tom nebyly o moc lépe, takže jsem je musel měnit třeba každé dvě minuty. Všechno se ale nakonec zvládlo," říká tvůrce audiodokumentu Jiří Pasz.

Po velmi obohacující debatě se přesouvám zpět na Parkán, kde probíhá koncert energické skupiny Hope Astronauts. Koncert má ještě uvolněnější atmosféru než první z vystoupení na počátku dne. Nechybí ani závěrečný přídavek, který si publikum samo vyžádalo. ,,Tady na Parkánu hrajeme moc rádi, je to taková naše srdcovka. Máme radši právě tady ty menší akce, kde máme kontakt s diváky. Raději hrát pro deset lidí, kteří poslouchají, než pro sto, ze kterých se polovina se baví a ruší tím ostatní," říká s úsměvem po vystoupení frontman kapely Tomáš. Na závěr večera ještě zůstávám na první a zároveň i poslední venkovní promítání tohoto dne. Snímek Neviditelná ztělesňující velmi osobní tématiku porodů mne nutí zamyslet se nad fungováním porodnictví u nás i v zahraniční. Zatímco největší festivalový držáci zůstávají na Dj´s Páva a Perličku, já už po celém náročném dni odcházím domů a těším se, co nabídne zítřejší program tohoto festivalu.

Autor: Denisa Obrtelová